Vážení přátelé aikida,
dovolte mi malý příspěvek do dnešního světa. Nepamatuji si za svůj život nebezpečnější svět, než ten, do kterého se teď probouzíme. Ať už je to válka nedaleko našich východních hranic, na Blízkém
Východě, nebo situace kdekoliv v Evropě. Jako by nestačil každodenní zápřah a problémy běžného
života. Práce, vztahy naplněné i nenaplněné, výzvy co si předkládáme sami anebo nám je předkládá
někdo jiný. Mě to teda dává zabrat.
Vidím tam určitou podobu s nejistotami v době feudálního Japonska. Tehdejší krutí a nemilosrdní
bojovníci (buši, samurajové) vychovaní ve jménu válečné kultury a věrné služby svým krutým pánům, trávili bojem a zabíjením většinu svého života. A na druhou stranu se ve velmi vzácných chvílích odpočinku, kochali romantickým východem měsíce, pozorovali padající barevné listy keřů a stromů, věnovali se čajovým obřadům, oddávali se krátkým meditacím v lůně přírody a psali mírumilovná Haiku. Prostě se takto „opravovali“.
Podobným způsobem na nás působí aikido. Vzájemná úcta, vnímání protivníka, studium zlepšování
vlastní kultury těla a samozřejmě etická a morální pravidla, která nás pomáhají ukotvit nejen na
tatami. Aikido je mojí zásadní pomůckou k pochopení fungování současného světa i sebe sama (což
bolí mnohem víc ). To, že se na cvičení pořádně zřídíme má také svůj význam. Druhý den je vše
jednoduší, řešení jsou více dosažitelná a alespoň někdy se věci povedou.
Nechci zneužívat dnešní situace, jen nabízím možnost, jak se pokusit vše lépe zvládnout. Mě to
pomáhá. Tak vítejte na tatami.
Miroslav Korejs, vedoucí klubu.